Další setkání pražských včelařů v Toulcově dvoře bylo (api)terapeutické...

První lednovou středu jsme měli opět šanci se v Praze v Toulcově dvoře setkat. Cyklus Pražských včelařských setkávání, pořádaný od podzimu loňského roku Včelařským fórem, serverem Včelky.cz a PSNV-CZ totiž pokračoval pátým setkáním, přednáškou MVDr. Zdeňka Klímy, aktivního veterináře, vysokoškolského učitele z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a mimo jiné také předsedy PSNV-CZ.

O co vlastně šlo?
Tématem večera byla apiterapie, tedy v praxi včelí produkty a jejich význam pro prevenci i léčbu různých neduhů. Avšak s řadou přesahů: např. s možnosti, jak je mohou včelaři využívat a představovat svému okolí.
Co k této přednášce říci? Téma samo pochopitelně vylučuje zjednodušení, prostor našeho Věstníku naopak nedovoluje se příliš rozjet... Zkusme najít kompromis...
Co v nejobecnější rovině bylo ku potěše: přišlo hodně zájemců A to je jen dobře.
Dozvěděli se hodně zajímavých informací. Což je také dobře...
A dále: dr. Klíma ty informace navíc podal lehce, svěže a s nadhledem i s přesahy do řady dalších oblastí. A pro všechny přijatelně. Nebyla to taková ta efektní a elegantně sterilní přednáška s presentací, jaké občas potkáme v jiných oborech, kde je vše jasné a lektor Vám dá na vše jasné vysvětlení a nalajnuje jedinou správnou cestu... Což je sice efektní, často i účinné, ale jaksi bez toho, čemu se říká esprit, charisma.
Tahle přednáška byla naopak živoucí, vtipná, přirozená a po výtce přesvědčivá, důvěry hodná. Zdánlivě jednoduché... Ale kdo si někdy zkusil přednášet, dobře ví, že to není zase až taková legrace a že je za tím spousta práce. A hlavně praxe a reflexe i sebereflexe...
Když už jsme u té praxe: Z. Klíma má právě ze své praxe má řadu výhod: jak řečeno výše, provozuje aktivní veterinární praxi a jako aktivní včelař má přímou zkušenost s léčebnými účinky včelích produktů, které ve své praxi používá. Jako vysokoškolský pedagog a pracovník ve výzkumu v oboru se navíc tématu věnuje na odborné bázi již řadu let se všemi souvislostmi. A je zkušeným lektorem.
Takže samá plus? Vlastně ano. Jediné snad minus vidím v tom, že ten večer byl snad až příliš krátký, ač samotná přednáška trvala více než dvě a půl hodiny... Ten čas nějak příliš rychle utekl...

Co se tedy konkrétně odehrálo?
Ve své přednášce dr. Klíma z obecného hlediska postihl všechny možné aspekty a probral všechny důležité včelí produkty a velkou většinu důležitých úhlů pohledu na jejich aplikaci i účinky. Z gruntu, to jest s výkladem o tom, co je podstatou, jak to funguje a proč (pokud to víme...) a jak se to dá použít a v praxi využít.
Co považuji osobně za hodně cenné: šlo v principu vždy o pohledy z více úhlů, navíc o pohledy za jímavé a často netradiční. Nikoli tedy jedna pravda, ale pluralita, jakkoli ne-jednoduchá, jak už to v tomto nastavení holt bývá...
Je pravda, že často došlo ke konfrontaci dvou základních pohledů. Na jedné straně byla naše – zjednodušeně řečeno – „západní“ medicína, zaměřená spíš na synteticky vyráběná léčiva a na systém působení komerčně orientovaných farmaceutických firem. A na té druhé stály do značné míry odlišné a ve srovnání s předchozím nepříliš kompatibilní zkušenosti oné „východní“ praxe (opět velmi zjednodušeně řečeno), jež je postavena na zcela odlišných principech. Vše se ale občas půvabně prolínalo.
Výraznou demonstrující roli tu sehrály i zkušenosti z loňské kyjevské Apimondie, která návštěvníkům ze Západu nabídla v tomto směru řadu cenných zkušeností. Ostatně o nich referoval už v první přednášce tohoto cyklu v říjnu Ivan Černý. Takže došlo i na už pověstné výluhy z výkalů zavíječe voskového a také výluh ze včelích mrtvolek, na onen magický lék zvaný Podmor.
A pro mne byl velice cenný zřetel ku praxi. Je to logické už z důvodů uvedených výše, totiž ve vztahu k autorově rozmanité praxi lékaře, vysokoškolského pedagoga, pracovníka ve výzkumu i aktivního včelaře. Jako praktický veterinář v ordinaci je s řadou problémů v každodenním styku. A k humánní medicíně je odtud v  těchto souvislostech jen kousek. Co ze včelích produktů funguje pro koníky a jiné rozličné čenichoidy, tak pomůže většinou i nám.
Takže celé to bylo zaměřené na praxi a na to, jak si to vše může přebrat a pro sebe upravit obyčejný včelař, který si doma moc rád patlá mastičky a maceruje a louhuje tinktury. Včetně přijatelné formy adjustace tak, aby vše bylo pěkné pro uživatele (zákazníka), a také včetně informace, tedy aby se i onen uživatel dozvěděl to podstatné: proč by si dané měl vybrat, jak to působí a na co a jak to může užít.
Vezměme si jako příklad třeba med: když jeden viděl, jak široké je spektrum jeho blahodárného pů sobení (antibiotické a protizánětlivé účinky – tedy zlepšuje a urychluje hojení ran, podpora trávení, posílení CNS a psychiky, srdce, pomoc při angině pectoris, dodání okamžité energie, zlepšení a pro hloubení spánku, podpora při chudokrevnosti – hlavně u dětí, může být podporou i při onemocnění jater – umožňuje regeneraci bez zatížení sacharózou, je vhodným doplňkem pro diabetiky, je účinný při léčbě vředové choroby žaludku a střev, díky enzymům a aromatickým látkám má výrazné imunostimulační účinky...) tak mu brada poněkud spadne... Ufff... A to raději nezmiňuji působení pylu, propolisu a navíc synergické působení probíraných látek...
A když se to pak rozvede do příkladů, třeba jak a zejména kterými druhy medu lze pomoci při konkrétních problémech, např. s krevním oběhem a cévami, při hypertenzi, či když je komplikace v trávicím traktu..., je to ještě zajímavější.
A to nešlo jen o pověstný a u nás vzácný manukový med, ale i třeba o vcelku snadno dostupný med jedlový, o kombinace s bylinkami (meduňka, ostropestřec mariánský) etc.
A to vůbec nemluvím o pasáži, v níž se probírala role medu jako základního našeho sladidla, na které je člověk vlastně geneticky naprogramován. A také o kapitole, v níž se mluvilo o tom, jak je vlastně med prospěšný pro malé a od kojení odstavené děti (nakonec i u kojenců udržuje střevní mikroflóru stejnou jako při kojení mateřským mlékem, nedochází k vytvoření patologické mikroflóry jako při konsumaci sacharózy, bez kvasných procesů a bolestivosti).
No a pak je tu zajímavý akcent na tzv. vlhké hojení, na působení medu při léčení ran, zejména tam, kde už nám nefungují antibiotika. Tohle nebývá tradiční součástí přednášek o apiterapii. A injekční stříkačka s léčivým gelem na rány (med + propolisová tinktura)? To vidím jako moc dobrý nápad...
Takových nápadů, jak tyhle věci nově a chytře presentovat a jak s nimi a s jejich fungováním seznamovat své okolí či eventuální zákazníky, na přednášce zazněla řada.
Primární při praktických radách ku zpracování produktů byla vždy maximální možná šetrnost při uchování skutečně původních jejich vlastností (uchování enzymů, práce s teplotou a pod.). To je také téma, které doposud ne všichni považovali za klíčové. A téma pro budoucnost nepochybně hodně zajímavé.
Přiznám se, že jsem neznal jméno, které zaznělo už v samotném úvodu přednášky: bylo to k mé ostudě jméno samotného zakladatele apiterapie, MUDr. Filipa Terče (1844 – 1917).
Těžké je rozepisovat se o detailech, protože těch hodně zajímavých byla spousta. Proto mi to, jak výše uvedeno, nakonec mi to přišlo příliš krátké...

Díky pořadatelům za velice poučný večer!

P. S. č. 1: I v celkové presentaci cyklu došlo k posunu: Poprvé v Praze (a přiznejme: na popud organi zátorů) byly vidět vkusně zpracované rozvinovací postery s propagací vydavatelských a vzdělávacích aktivit PSNV-CZ a navíc si účastníci mohli koupit některé tištěné materiály, např. jednotlivá čísla Moderního včelaře, Včelařské omalovánky a Včelařské pexeso. A zájem byl...

P. S. č. 2: na Včelařském fóru se poté řada otevřela znovu periodicky se vracející otázka, jak takové přednášky zprostředkovat těm, kteří prostě nemohou být u toho. Z časových nebo zdravotních důvodů, či proto, že to mají daleko. Dalo by se odpovědět v podstatě jednoduše: zkuste si pro témata, která vás zajímají, pozvat lektory, kteří mají k tématu co říci, ať už jsou ze schválených existujících seznamů lektorů (PSNV-CZ či ČSV), či stojí jaksi mimo ně. Je tu ale také řada možností, jak za současného stavu technologií něco podobného udělat a této prosbě nějak vyhovět. Zkusit za určitých podmínek těm, kteří mají zájem a nemohli fyzicky dorazit, určitou formu záznamu zprostředkovat.
Je tu ale také jako protihráč dosti děsivé povědomí o fair hře a úctě k autorskému právu, které panuje v našem prostředí. Nicméně uvnitř PSNV-CZ vzniká skupina, která se pokouší navrhnout a otestovat nějaký schůdný model... Pokud byste k této věci chtěli říci své, redakce e-Věstníku Váš názor ráda zprostředkuje v rámci debaty ostatním. Podmínky té věci jsou vcelku jednoduché:
1.     Něco by to stálo a jak to vrátit zpět? Tedy kolik lidí by mělo zájem, jak vyřešit placení a zda by to ekonomicky přineslo minimálně ne-prodělek.
2.     Jak udržet akci a komunikaci na fair – rovině, tedy tak, aby nedocházelo k různým nelegálním fintám a kličkám. Předpokládáme zatím co návrh formu veřejně po zaplacení poplatku na omezený čas přístupného videa se zvukem.
3.     Technologicky, zdá se, by už nebyly zásadní problémy.
4.     Důležité je, aby i sami přednášející souhlasili s pořízením záznamu za určitých podmínek.
J. Matl
Převzato z interního Věstníku PSNV s laskavým svolením redakce a autora


© Včelařský spolek Praha 6 a 7. Design by Webmaster, 29. ledna 2014